- Komerční sdělení -novinky

Jak se (ne) dodržují nařízení během cesty letadlem

Chtěla bych se podělit ‚o zážitek z nedávné cesty letadlem a také o tom, jak některým opravdu není rady a tedy ani pomoci …

V první řadě je mi naprosto jasné, že cestovat během pandemie není ten nejlepší nápad a plně si to uvědomuji. Rok jsem ale nebyla doma na Slovensku a kdyz se v létě začaly opatření ve většině zemí postupně uvolnit a Slovensko i Norsko si vedly opravdu dobře, rozhodla jsem se, že přece jen přijdu a to z nekolika (osobních) důvodů .

Léto bylo opravdu rychlé a v práci bylo busy, a tak jsem se nevěděla dočkat ‚října. Letenky jsem si Book v předstihu, ještě během období, kdy vše vypadalo růžově. Moje chyba. Let do Vídně z Osla mi zrušili, ale každopádně se mi podařilo najít jiný, samozřejmě priorita byla cestovat pouze přes (tehdy a v čase mého příjezdu) zelené krajiny.

Asi dva týdny před plánovaným odletem jsem ale četla víc a víc o zhoršování situace na Slovensku a váhala jsem, zda mám vůbec chodit ‚. Ale víte jak, když už je všechno naplánováno, zaplaceno, objednané..a těšíte se … tu dovolenou jsem si také krvopotne vybojovala a nechtěla jsem tu zůstat ‚s tím, že Bůh ví, kdy se nakonec domů dostanu. Našt’astie, Norsko je na tom stále velmi podobně a žádné extrémní nárůsty onemocnění zde nejsou, ale bylo mi jasné, že když přijdu ze Slovenska zpět ‚, budu muset být v karanténě (v níž tedy momentálně i jsem ).

Nastal den odletu a pro mě zároveň premiéra s rouškou. Na letišti v městečku Tromsø to l’lidé jaksi neřešili, ale já jsem to rouška přece jen měla. Můj časný ranní let byl krásný, počasí zdařilé, při vstupu do letadla jsme obdrželi antibakteriální ubrousky. Celkově jsem letěla 4 x, třemi různými společností a každý let byl jiný, obzvláště na jeden z nich tak lehce nezapomenu. No nebudu předbíhá ‚, pod’me pěkně po pořádku …

Společnost SAS, kterou jsem letěla to měla velmi dobře vymyšlené. Nevím, jestli to byla jen náhoda, ale nemyslím si – seděli jsme po jednom v každé řadě sedadel, což bylo super. Zároveñ v letadle ale byla neskutečná zima. Vzpomínám to proto, že druhý let se od toho prvního pořádně odlišoval. Bylo nás tam opravdu požehnaně a v letadle bylo naopak velmi teplo. Jelikož jsme opúšt’ali Norsko, povinně jsme museli vypsat potřebné tiskopisy. Také jsme obdrželi antibakteriální ubrousky, tentokrát od společnosti Norwegian. Mimochodem, letiště Oslo jsem viděla z úplně jiného úhlu pohledu, než dosud. Velká většina obchůdků a kiosků zavřena a cloveka maličko. Díky tomu byl ale check in neskutečně rychlý, trvalo mi to jen 5 minut 🙂 Přikládám i fotky, které jsem fotila na cestě zpět.

Pobyt doma byl opravdu velmi pěkný a jsem ráda, že jsem měla možnost sem po roce závitu ‚. Bylo to sice pro mě nové, chodit ‚všude s rouškou, ale většinu času jsem i tak strávila doma, mezi nejbližšími 🙂 No ale přejděme k již zmíněnému nezabudnutel’nému letu: D

Zapomněla jsem ale zmínit ‚to nejpodstatnější: během letu je každý povinen si nasadit roušku, ať se děje, co se děje. Záleží samozřejmě od letecké společnosti, ale v těchto časech pochybuji, že by to nějaká riskovala bez tohoto nařízení. Cesta zpět do Norska se mi začala v časných ranních hodinách, jízda autem do hlavního města, pak autobus do Vídně. Letiště Vídeň bylo plnější, než jsem očekávala. V ten den jsem po letech opět letěla společností WizzAir. Při nástupu do letadla žádná dezinfekce či antibakteriální ubrousky. Sedla jsem si na své místo a vedle mne dvě d’další slečny. Čili jsme byli tři vedle sebe, ale některé rady byly úplně prázdné. Nevadí. Přede mnou sedělo dívka, která si všimlo, že mladý pár sedící před ní neměl pořádně nasazené roušky (mezi tím to bylo již 2x vyhlášené v letadle ..) Slušně je tedy na to upozornila a reakce mladé ženy byla: „A ty tady pracuješ, či co ?! “ Muž ji ale nešetřil a vysmál ji. Pak jsem zjistila, že dívka, která je slušně upozornilo, bylo ze Slovenska.

Páreček si odsadit (na již zmíněné neobsazené místa) a já měla na nich dokonalý vyhledejte. Saozrejme, že celou cestu to rouška neměli. Nejprve začali jest ‚, dobře. pak dojedli, ale rouška si zpět ‚nenasadili. Steward je upozornil a tvářili se, že si roušku dali, ale měli ho jen na bradě. Pak je na to upozornil znovu další, a opět to samé – rouška pouze na ústech. Byly takto celou dobu a i když se během letu prohlásilo nekolik krát, že třeba to rouška povinně mít, ignorovali to. Pak šla kolem Další letuška a panu se opět slušně (i ostatní před ní) promluvila. Roušku měl tentokrát vedle sebe na prázdném sedadle. Letuška byla milá, ale pan její začal odmlouvat ‚a dělat drahoty. Ona ale trpělivě čekala, dokud si ho nasadil. Potom odešla a já jsem viděla, že si ho sice nasadil, ale opět ne na nos. O nekolik minut šla tatáž letuška kolem, a znovu ho (jejich) takto uviděla.

Related articles

Comments

- Reklama -spot_img

Nejnovější články

Reklama